No hele, to byla prostě parádička! Celý týden (23.-30. června 2018) s bandou bull pejsků – prý takhle spolu jezdí už léta a všichni moc hezky vzpomínají na černouška Billa, co s našima bydlel přede mnou ♥

Vyzkoušel jsem zas spoustu bezvadnej věcí, úplně POPRVÉ v životě!

Zabíjení balónků – jupí!

Naprosto žůžová záležitost! Dvounožci nafouknou balonky a rozmístěj je v prostoru (ti naši už vykoumali, že když je přivážou k papírovým kartónům, že se hned nerozletí na všechny strany). No a vypustěj tě, ty běžíš – a práskáš! Prostě skáčeš na balonky a zabíjíš je – jedno jak, zubama, packama, jakkoliv. Jsem bystrej kluk, takže jsem to pochopil hned – stačilo mi chvíli koukat na zkušené borce Dagouška a Badina… Tak strašně mě to bavilo, že jsem si ani nevšim, že jsem naplno čelně vletěl do železný kladiny… No a co? Bulík něco musí vydržet!

Rychloběhy(prej coursing)

Další suprózní záležitost – natáhnou lanko, na konci je střapec, daj bulíka na start – vypustěj ho – a běžíš za střapcem. Kdo jednou běžel, už nikdo ho střapeček nenechá v klidu! Většinou ani cokoliv dalšího, co ho třeba jen vzdáleně připomíná – ležící igelitka, svetr, barevný cokoliv… dokonce jsem slyšel o psovi, který takhle zdrhnul přes pole za autem v dáli…!

Já to dal za nějakých 12 vteřin a kousek, ten nejlepší z nás – minibulík Ady ze Slovenska – měl čas kolem 9 vteřin. A pozor – naše Róza těžce zabodovala – měla čas jen 8 vteřin a kousíček!!! Jenže má smůlu – nemá klabák, takže tůůůdle nůůůdle, žádný pohár, ani cena, ani NIC!

Že nevíte, kdo je naše Róza? Naši říkaj, že je z útulku a je prý něco mezi ovčákem a magorem. Hlavně je to něco jako moje náhradní máma – miluje mě a já jí taky, a moc. A dávám jí to najevo tím, že jí pořád děsně hryžu a koušu a válcuju… a vona je na mě děsně hodná. Což se naši děsně divěj, že prý na jiné pejsky hodná není. Nevěřím!

Chytání piškotů – mňam!

Musím uznat, dvounožci maj občas výtečný nápady – jako třeba soutěž v chytání piškotů! Paní domácí se mě to snažila naučit už doma, ale já moc nevěděl, co se po mně chce…  I když Roza – už zase – je v tom přímo přebornice! Ta do tý svojí hladový tlamy prostě chytí cokoliv a kdykoliv. Asi i ve spánku kdyby jí něco hodili, tak to chytí…

Takže moje skóre bylo z 10 hozených piškotů JEDEN – ale byl o to cennější, že byl můj PRVNÍ chycený! Panička málem slzela dojetím, a já se konečně najed 🙂 Roza chudák zas dojela na to, že nemá ten náš nádhernej zahnutej rypák, vyhrála by s přehledem v chytání piškotů stříbro (chytla 9 z 10, ten 10. jí naše Pani blbě hodila…)

Obrany – hurááá na Lumpíčkaaa

A tohle mě taky moc bavilo! V úterý 25. června jsem to vyzkoušel poprvé – a rozhodně ne naposledy!!! „Lumpíček“ Zbyněk je super (dvounožci mu říkaj „figurant“, ale to nechápu, tak ho tím nebudu urážet, pro mě je to Lumpíček – říkala to Panička – a basta!)

Prej výcvik… no zkoušet to můžou

Přijela bezvadná Hanka Böhme – a tu já znám, naši se s ní kámošej, tak jsem čekal protekci. Ona totiž cvičí takový velký zrzavý psy (jmenujou se maliňáci) a oni pak jezdí odhalovat lumpy až do Konga! A prej že bude cvičit nás bulíky… No málem z toho měla psotník, ale ustála to z posledních sil – není zvyká na takové zabedněnce.

Pak ještě přijel její manžel Radek, a společně se svými „malinami“ nám ukázali, jak má vypadat cvičenej pes. Hehe – esli si naši fakt myslej, že takhle budu trdlovat já… na to ať zapomenou 🙂

Noví kámoši

To bylo na tom asi to nejlepšejší znejlepšejšího – noví bull kámoši! A ty krásné slečny… Černá Rubbynka (jen o měsíc starší než já), pak dvě dámičky z Slovenska ad. ad.

No žůžo prostě! Moc jsem si to užil a děkuju všem, kdo se o to zasloužili 🙂

Foto: Katka Kopčilová a Katka Kašparová