Příběhy o psech, které se vám nebudou líbit
Autoři knížky pevně věří, že se vám příběhy skutečně líbit nebudou. Že vám pomohou otevřít oči a podívat se na všechna ta psiska jako na skvělé živé bytosti. Všechny povídky v této knížce jsou inspirovány skutečnými událostmi, fakty nebo momenty ze života psů i lidí. Zbytek je fikce. Avšak nepříliš vzdálená realitě.
Smutný příběh jezevčíka Tondy je o tom, na co myslí pes, který svého majitele omrzel. Psi žijí přítomností, reagují na ni a netrápí se tím, co bylo, ani tím co bude. Jen, když se dostanou do situace podobné té, kterou už jednou prožili, vybaví se jim předešlá zkušenost a podle ní se zachovají.
Temnou minulostí majitelky ovlivněný život věrného asistenčního psa je o tom, že asistenční psi dokážou podpořit svého majitele fyzicky i psychicky, dokážou reagovat na jemné změny jeho psychického a zdravotního stavu. Co ale nedokážou, je bojovat proti nedostatku vůle k životu.
O jednom psisku, které stálo v cestě získání dědictví a doplatilo na to je o tom, jak se jeden pejsek stal ne vlastní vinou překážkou v dědickém řízení.
O svérázných zachráncích psů a jednom cynickém řidiči dodávky je příběh o tom, jak i otrlý šofér bez špetky citu v sobě najde víc rozumu než samozvané zachránkyně psů.
O pejskovi jménem Matýsek, který 18 let dělal život lepším všem kolem je podle skutečného příběhu a skutečnosti, že psi dokáží lidem změnit život. Některým na chvíli, jiným na dlouhá léta.
O Šarykovi, co byl cepovaný a cepovaný a cepovaný – inspirováno občasnou bizarností české vesnice. O špatné volbě plemene a o všem, co s tím může a musí souviset.
Od psího exkrementu přes napadení psem až po osvobozující rozsudek je povídka o soudu a rozsudku, který nikdo nečekal.
O chrtovi, který neuměl nic jiného, než běžet za svým štěstím – inspirováno neblahým osudem bezpočtu psů, jejichž osudem se stanou dostihy.
Na bezohlednost některých majitelů psů doplácejí… zase jenom psi ukazuje, jaké to je, když se tváří v tvář potkáte s tím, kdo vám otrávil nejlepšího kamaráda.
O zatoulaném psisku, které nakonec přišlo tomu, kdo ho chtěl zabít, na pohřeb je krátká taškařice na závěr, inspirovaná bizarností našich právních předpisů.
A mimochodem, při čtení může ukápnout nějaká ta slza. Smutku, dojetí nebo smíchu. Mějte kapesník po ruce.
